Lyže a lyžování
Lyže
jsou dvě podlouhlé desky se zvednutou špičkou, které se používají k lyžování.
Původně dřevěné, nyní obvykle ze sklolaminátů a nebo jiných kompozitních
materiálů. Připevňují se k nohám pomocí lyžařského vázání.
Lyže lze považovat za jeden z nejstarších způsobů dopravy. Byly důležitým a
mnohdy i jediným prostředkem umožňující pohyb v zasněženém prostředí, v zemích ,
kde po většinu roku byla sněhová pokrývka. Pravděpodobně vznikly ze sněžnic,
postupným prodlužováním a zužováním. Na přelomu 18. a 19. století se ve
Skandinávii používaly lyže jak pro vojenské účely tak v běžném životě, vytvořila
se tak široká základna pro rychlý rozvoj lyžování. První závody na lyžích se
uskutečnily v 19. století v Norsku. Roku 1888 putoval norský cestovatel Fridtjof
Nansen na lyžích do Grónska. Jeho výprava se stala inspirací pro horaly z
oblasti Alp, kteří přivezli lyže ze Skandinávie a rozšířili je ve své domovině.
Severské lyžařské techniky ovšem nevyhovovaly vysokohorskému terénu a tak v
druhé polovině 19. století vzniklo Alpské lyžování. V českých zemích se lyže
poprvé objevily 1887, kdy první lyže přivezl propagátor sportu Josef Rössler
Ořovský.
Výroba lyží se postupem času změnila z původní řemeslné výroby na technicky
náročnou profesi. Původně byly lyže vyráběny z jednoho kusu dřeva. Ale s vývojem
lyžařských technik se musela měnit i technologie výroby lyží. Základním
materiálem je stále dřevo. Nejvhodnější je dřevo z listnatých stromu zejména pro
své mechanické vlastnosti. V poslední době se ve výrobě lyží začínají prosazovat
i jiné materiály, zejména plastické hmoty, skleněné vlákno, kevlar, titan nebo
kompozitní materiál (titanal). Vhodnými kombinacemi kovu nebo laminátu s dřevem
či plastickými hmotami vznikají nové druhy lyží.
Typy lyží
Lyže se liší délkou a tvarem v závislosti na použití.
Lyže sjezdové (sjezdovky) jsou ve svém tvaru určovány především
požadavkem rychlosti, přičemž musí být vodivé i točivé. Důležitá je pevnost a
útlum při jejich rozkmitání vlivem nerovnosti trati. Délka lyží je v rozmezí
208-215 cm a jsou širší než lyže slalomové.
Až do poloviny 90tých let se používaly lyže dlouhé a rovné. Dnes se používají
lyže výrazněji vykrojené (lyže carvingové). Špička a patka jsou oproti střední
části mnohem širší, čímž se zvětšuje kontaktní plocha se sněhem. Lyže tak může
být kratší a je lépe ovládatelná, aniž dojde ke ztrátě stability. Širší špička
usnadňuje zahájení oblouku a rozšířená patka umožňuje rychlejší vyjetí z
oblouku.
Slalomové lyže se liší od sjezdových především menším požadavkem na rychlost. Důraz je kladen na točivost, vodivost především v obloucích. Slalomové lyže jsou kratší asi o 5% než lyže sjezdové, jsou užší a lehčí. Lyže trikové
Skokanské lyže mají funkční vlastnosti podobné jako lyže pro sjezd,
musí být rychlé, pevné, dokonale vodivé v rovné jízdě a správně vyvážené. Mohou
být dlouhé až 235 cm avšak nesmí přesáhnout výšku skokana o více jak 80 cm,
šířka je 88 mm, skluznice má několik vodících žlábků, maximální povolená
hmotnost je 7,27 kg. Lyže nemají hrany. Vázání je s volnou patou a na lyže se
umisťuje tak, aby vzdálenost od špičky nebyla větší jak 57% délky lyže.
Běžecké lyže (zpravidla nazývané běžky) musí být lehké (1-1,2 kg) a pevné, často jsou vyrobené z kevlarových vláken s komůrkovou strukturou. Lyže jsou velmi úzké (44-46 mm). U běžeckých lyží je daleko menší důzaz na vodivost, proto mají jen mělký žlábek, i na točivost, zatáčky se projíždějí odšlapováním.